Jedna květina s přáním uvnitř - I.

22. února 2009 v 19:28 | Sawatari.Saki |  Fan Fiction
To co si Naruto myslí je psáno kurzívou:)

Černá hustá mlha zahalila oblohu. Z nebes se snesly proudy studeného deště,
jež vypadaly jako kdyby obzor před námi zakrýval černý závěs.
Déšť bičoval a hučel nepřetržitě celý večer. Stromy se pod náporem prudkého větru, který se proháněl po vesnici rychle a zanechával za sebou stopy odporné hniloby, ohýbaly sem a tam. Ve vzduchu byly cítit známky po boji. Již několik hodin se lidé z vesnice urputně bránili proti spousty vetřelcům, kteří chtěli dobýt Konohu. Zvučná vesnice porušila dlouholetou smlouvu a zaútočila na Vesnici ukrytou v listí. Několik ninjů ze Skryté Zvučné dobývali hlavní bránu. Ostatní vtrhli nepozorovaně ze zadu vesnice a nemilosrdně zabíjeli ty nevinné lidi, kteří si tolik let mysleli, že by se jich nemuseli bát.
Déšť neubíral na síle. Naopak dál sílil a společně s nesnesitelným vichrem s sebou dál šířil tu zprávu o boji. Tisíce a tisíce mrtvých těl bránilo ninjům v chůzi. Ležely tak po celé vesnici a své krvavé oči upíraly někde v dál. Šla z nich hrůza. Teď byli tam, kde žádní živí za nimi nemohou.
Mezi nimi se povalovalo mrtvé tělo mistra Asumy, přikryté bledým obličejem osoby, jež tolik miloval a pro kterou právě zemřel. Narutovi se zalily oči slzami. Při pohledu na tohle všechno dostával vztek. Hnal se blátivými uličkami vesnice směrem k hlavní bráně, aby tomu všemu mohl zabránit. Vztek se míchal s odhodláním a pomstou. Dál se hnal uličkami a myslel na to všechno co právě viděl. Mrtvé, bledé tváře, jež na něj upírají své prosebné oči…kdyby jenom přišel o něco dříve, mohl by tomu zabránit. Dával si to za vinu. Kdyby jenom neodešel trénovat se zvrhlým poustevníkem…kdyby tu byl dřív…kdyby tomu zabránil…
Hořké slzy se mísily s kapkami potu a stékaly mu po tváři. Pak dopadaly dolů do krvavých kalůží. Běžel jíž několik dlouhých minut a stále svíral v ruce kunai. Svíral ho tak pevně, že se mu z rukou začaly linout potůčky krve. Nenáviděl je za to co udělali.
Pomstím vás! Pomstím vás všechny! To slibuju!
Za nedlouho dorazil k hlavní bráně. Tam bojovali všichni jeho přátelé, odhodlání na život a na smrt, zahnat útočníky zpět. S radostí se přidal.
Kunaie zabodával do nepřátel tak nenávistivě a hluboko, jako nikdy do nikoho jiného. Útočnící mu padaly k nohám smrtelně zranění, ale Naruto jim nevěnoval sebemenší pohled. Nenáviděl je.
Několikrát se otočil, aby zkontroloval, jestli jsou jeho přátelé v pořádku.. .jestli jeho láska je v pořádku. Bojovala několik metrů od něj s tak nenávistivým pohledem plným vzteku..s tak chladným pohledem až Naruta zamrazilo v zátylku. Aspoň se jim nic nestalo. Teď se ale musel soustředit na své protivníky a ne na kamarády. Než se ale stačil otočit, nějaký ninja ho napadl a udělal hluboký šrám na tváři. Z rány se hned vyvalila krev a stékala Narutovy na jeho hebké rty. ,,Tos neměl dělat!!" žařval Naruto a nahromadil si chakru. ,,Rasengan!" Útočník odletěl o metr dál.
Naruto se musel zastavit. Ztěžka oddechoval a navíc mu krev z rány tekla do jeho modrých očích, které teď spíš vypadaly jako modré krásné nebe poseté červánkami. Pročistil si oči, když najednou uslyšel…,,Zdechni děvko!" než stačil udělat cokoliv jiného, jeden z ninjů zabodl dlouhý ostrý meč Sakuře do ramene. Sakura se zajíkala bolestí. Z polootevřených rtů ji začalo téct cosi rudého. Naruto se okamžitě rozběhl ke kunoichi nehledě na jeho stav. Teď myslel jen na ni. Na jeho lásku. Nesmí se ji nic stát.
Pár metrů od Sakury však nešikovně zakopl o malý kámen. Spadl Sakuře přímo před obličej. Vysoký ninja svírající rukojeť meče se začal hlasitě a poníženě smát.
,,Co to má být?"
,,Sakura-chan?" řekl blonďatý chlapec. Cítil se teď trapně. Slzy se mu začaly kutálet po obličeji. Byl bezmocný. Nedokázal ji ochránit, stejně tak, jak nedokázal přivézt zpět Sasukeho. Byl to slib…slib odpřísahlý jeho jediné velké lásce.
Žiju proto, abych ochraňoval své blízké. Tyto slova ho teď tížila. Nedokázal to. Zase. Měl na sebe ohromný vztek. Ležel tam s hlavou přitisknutou na zemi a třpytivé slzy se mu blýskaly v jasně modrých očích. Jsem slabý.
,,Naruto?" uslyšel jemný hlásek. ,,Nevzdávej se…já…já…," odkašlala krev, ,,já v tebe věřím. Vždycky jsi tady byl a ochraňoval mě...a ne jen mě ale i ostatní. Vždy si šel za svým snem a teď ho chceš zahodit!? To ti nedovolím!"
,,Sakura-chan?" zatřásl se mu hlas. Zvedl hlavu a jejich oči se setkaly v dlouhém láskyplném pohledu. ,,Sakura-chan…já…se nikdy nevzdám! Toto je moje cesta ninji!" ,,Jdi za svým snem a uskutečni ho. Budeš dobrý Hokage!" s úsměvem na rtech upadla do bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama