Mám tě rád III. - Setkání

22. února 2009 v 19:34 | Sawatari.Saki |  Fan Fiction
Celí udýchaní konečně stanuli před dveřmi, za kterými byla "ona důležitá osoba." Narutovy zrychlil tep. Nedokázal teď myslet na nic jiného než na něj. V hlavě se mu najednou promítly dávné vzpomínky. Vzpomínky utrpení. Vzpomínky působící bolest.
Ruku svíral na klice tak pevně, jako by se bál, že dveře každou chvílí zmizí a milovaná osoba za nimi se rozplyne jako kouř, který chytáte holýma rukama. Tak dlouho na tento okamžik čekal.
Ale není tohle jen sen? Sen, ze kterého se probudím a nezbyde mi nic než jen dlouhé trpké čekání na chvíli jako je tahle? Ne, není to sen! Nesmí být!Sasuke je tak blízko. Dokážu se mu postavit? Jsem pořád příliš slabý?
,,Naruto," vyhrkla Sakura, ,,otevři už….!"
,,Na co čekáš? Otevři sakra ty dveře!" ječela už Sakura.
Konečně ho chce vidět. Ale proč? Proč ho stále miluje, když ji způsobil tolik bolestí, trapných chvil. To já bych ji chránil jako poklad. Se mnou by byla v bezpečí. Nikomu bych nedovolil jí ublížit. Ale já nejsem ON. Já nemám vyjímečné schopnosti, nejsem talentovaný. Jsem jen obyčejný hlupák bez rodiny.
,,Tak dobře pomůžu ti!" zařvala Sakura a otočila klikou dřevěných dveří.
Na chodbu se rozlil proužek bledého světla. Hlasy vycházející z místnosti rázem utichly. Osoby ve vnitř, bylo jich tam 5, naslouchaly příchozím návštěvníkům. Jako první vkročila Sakura. Za ní pak Sai a s velkým zdráháním nakonec i Naruto. Vkročili do obrovské místnosti, mnohem větší než se zdála. Tahle byla na rozdíl od těch předešlých útulná, teplá a osvětlená. Prosvítalo tu slunce a hřejivé letní paprsky hřály společníky na tváři. Sál, jak by se tomu dalo říkat, měl velmi vysoký strop. Plno křišťálových lustrů zdobilo boční stěny. Uprostřed stálo staré shnilé kanape a na něm seděla vyšší osoba s dlouhými vlasy. Kolem ní pak postávaly čtyři další. ,,Kdo nás to vyrušuje?" ozval se hrubý nelítostný hlas.
Muž stojící po pravici sedícího muže hbitě sáhl po rukojeti meče zastrčeného za velkou fialovou mašlí.
,,Vyřídím to!" nasadil blažený výraz.
,,Ne, Sasuke-kun!" odpověděl sedící muž.
,,Ještě ho budeme potřebovat!"
,,Sa-sasuke??" vykoktal Naruto.
Také Sakura nemohla uvěřit svým očím. Ano, byl to Sasuke a stál přímo před nimi. Až teď se však otočil a zadíval se na ně tak chladným hlubokým pohledem….. ,,Pako! Jsi slabý! Musím zabít jistou osobu! Já jsem mstitel! Naruto, ty srabe!" ….přehrávalo se Narutovy v hlavě. Byly to myšlenky, na které chtěl zapomenout, ale z nějakého důvodu nemohl. Nemohl zapomenout na nic, co prožil se Sasukem. Sasuke očividně zapomněl na vše. Určitě ani neví, kdo před ním teď stojí.
Za každou cenu ho přivedu zpátky!
Po levici sedícího muže stál Kabuto s jeho známým vítězným úsměvem. Kabuto, pravá ruka té hrozné nestvůry. Vedle něj pak stála jakási žena s dlouhými vlasy sepnutými sponou. Guren, tak se jmenovala, podle toho co slyšel Naruto. Pak tam byl ještě svalnatý mladý muž, oděný v modrém dlouhé hábitu a béžovou velkou mašlí kolem pasu.
A uprostřed? Ano, uprostřed byl on.
,,Orochimaru!" zařval nenáviděně Naruto a rozběhl se k němu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama